Adventní doba na druhém stupni

Do nového církevního roku jsme na naší Církevní ZŠ vstoupili promítáním krátkého videa. Vítr sfoukl oheň v majáku a on přestal svítit. Tím pádem ale neplnil svoji roli ukazatele, což by ohrozilo blížící se loď. Co dělat? Strážce majáku si nakonec poradil – svolal lidi z nedalekého města, každý držel v rukou jednu nebo dvě lucerny se světlem. Množství malých světélek přece jenom zaznamenali námořníci lodě a útesu, na kterém byl maják zbudován, se vyhnuli.

Podobně jako mezi žáky prvního stupně, i pro nás se stalo směrodatným téma světlo. První týden jsme se soustředili na „světlo“ (tj. dobro a krásu) kolem sebe. Všimneme si dobrých lidí a krásy přírody? Druhý týden jsme se nechali vést výzvou Jana Křtitele: „Údolí vyplňte, hory snižte“ (srv. Lk 3,5). Žáci i pedagogové hledali odpovědi na tyto otázky: „Co mi překáží? Co očekávám?“ Na základě toho se dá formulovat, v čem se tedy chci změnit, co udělám. Třetím týdnem zněla otázka: „Komu a jak udělám radost?“. Poslední dny adventu jsou motivované úryvkem z Mt 1,18-24. Po vzoru sv. Josefa i jeho snoubenky P. Marie chceme i my dát Bohu prostor ve svém srdci, což se děje také modlitbou – rozhovorem s Bohem.

Ke ztišení a znovuzažehnutí světla v nitrech našich žáků přispěla duchovní i osobní příprava na Vánoce. Věnovali jsme jí celé pondělní dopoledne a obsahovala nejen různé podněty k zamyšlení (scénka „Betlémští pastýři“, uvažování nad předměty spojenými s Vánočním příběhem, sdílení jak kdo prožívá Vánoce), ale také příležitost ke svátosti smíření a vytvoření vánočních přání, která hned druhý den putovala do domovů důchodců a Krajské nemocnice Tomáše Bati. Doufáme, že znovunalezená radost z odpuštění hříchů, z uvědomění si svých pozitivních stránek i z obdarování starých a nemocných lidí bude vyzařovat z našich žáků a pedagogů co nejdéle.