Deváťáci na DISu ve Fryštáku

Ve středu 7. 9. 2022 jsme se společně celá naše třída vydala na Orientační dny do Fryštáku. Jako téma jsme si vybrali vztahy a poznání sebe samých. Už při příjezdu na nás čekal jeden z prvních úkolů, a to rozdat přítomným obyvatelům Fryštáku kartičky a popřát jim hezký den. Po splnění tohoto úkolu jsme se společně vydali do domu Ignáce Stuchlého, kde jsme následující dny pobývali. Venku u ohniště jsme se seznámili s našimi třemi skvělými lektorkami, poznali objekt i sebe navzájem. Po obědě už přišla náročnější aktivita hra Limeriky – kdy jsme si museli zapamatovat hodně básniček a ty pak přeříkávat jeden druhému a na konci této štafety instruktorkám. Některé z nich uslyšíte jistě ještě v průběhu celého roku a my je z hlav nedostaneme snad už nikdy.

Po této aktivitě jsme se chvíli věnovali tvorbě vzkazů pro naše spolužáky, ze kterých nakonec vznikl každému krásný lampionek, který zářil oba večery na večerním rituálu a v pátek jsme si je odvezli domů. Ve čtvrtek po rozcvičce jsme se celé dopoledne věnovali sami sobě při aktivitě, kdy jsme odpovídali na různé otázky a kreslili svou postavu. Po obědě jsme se vydali směr rybník a tam nás čekal velmi náročný úkol v podobě Vavrdova cyklo závodu na kolech bez brzd a řetězů. Závod byl úspěšný – všechny týmy dojeli zdárně do cíle, kde se za odměnu mohli vykoupat v rybníce. Po zbytek odpoledne jsme pak měli na výběr z několika aktivit jako například Just Dance, nebo slaňování – u něj jsme někteří museli opravdu hodně vystoupit ze své komfortní zóny (toto slovíčko jsme v průběhu pobytu slyšeli několikrát), ale s podporou ostatních ze třídy jsme to téměř všichni zdárně slanili (někteří i hlavou dolů).  Večerní aktivita spočívala v tom, že jsme déle než hodinu neviděli (měli zavázané oči), a v klubovně prožívali za naprosté tmy příběh Helen Kellerové, při kterém jsme si zkoušeli, jaké to je orientovat se ve světě pomocí pouze zbývajících smyslů (bez zraku). Poslední den jsme zahájili opět rozcvičkou, po ní jsme reflektovali aktivity uplynulého dne – od instruktorky Monči jsme se dozvěděli, co to ta komfortní zóna je (i další jiné). Na závěr kurzu jsme za naši třídu slečnám instruktorkám předali malé kytičky jako poděkování a od sebe navzájem si odvezli bavlnkové náramky připomínající spoustu hezkých slov, které jsme si mohli při závěrečném rituálu říci.